Jiří Wolny,
červenec 2004
<<< zpět

Střih zvuku - příručka začátečníka

Příručka pro amatéry od amatéra

Praktické příklady

Výběr programu - SoundEngine, Audacity

audacity Programů pro úpravu zvuku je celá řada. Mezi programy, které jsou zdarma (včetně použití v zaměstnání) a jsou počeštěné, patří například Audacity a SoundEngine Free.

Důležité rozdíly:

soundengine free Další informace o programu Audacity naleznete na stránce audacity.sourceforge.net, odsud si také můžete program stáhnout. Pokud se daná webová stránka nezobrazí správně česky, pak máte nejspíš špatně nastavený webový prohlížeč, nebo se koukáte na internet ze zahraničí. Problém lze odstranit jednoduše kliknutím na českou vlaječku.

Další informace o programu SoundEngine Free naleznete na anglicky (nebo japonsky) psané stránce www.cycleof5th.com (hledejte tlačítko english). Odsud si také můžete program stáhnout. Češtinu, návod k instalaci a tuto příručku naleznete na stránce www.cestiny.cz.

Podpora formátu MP3

Návod na „zapnutí“ podpory formátu MP3 v Audacity naleznete na domovské stránce programu. Nejdříve si musíte stáhnout knihovnu Lame (nazývanou také Lame Encoder), například z českého serveru www.slunecnice.cz/produkt/Lame-Encoder/ nebo přímo z anglické domovské stránky programu lame.sourceforge.net. Ze stažených dat si rozbalte soubor lame.dll a překopírujte jej třeba do adresáře c:/program files/audacity. Při prvním pokusu o uložení souboru ve formátu MP3 se program Audacity zeptá na umístění souboru lame.dll.

SoundEngine Free formát MP3 nepodporuje (alespoň mně to nefungovalo), budete proto ještě navíc potřebovat nějaký program pro převod (konverzi) formátu MP3 na WAV a naopak. Podobných programů je spousta, možná to umí i váš přehrávač zvukových souborů. Pokud na svůj počítač nesmíte instalovat žádné programy, pak můžete použít program WinLame (winlame.sourceforge.net, anglicky). Jedna z jeho verzí (označená jako full zip) se neinstaluje, jen se rozbalí, podobně jako SoundEngine Free.

nahrávání

Nahrání

K nahrávání zvuku potřebujete počítač se zvukovou kartou a reproduktory (nebo sluchátky) a mikrofon. Mikrofon se obvykle zapojuje dozadu do počítače, hned vedle zdířky pro reproduktory/sluchátka. Obvykle budete mít jen dvě možnosti, kam připojit mikrofon, takže napodruhé se určitě trefíte do té správné zdířky. Potřebujete také vhodnou nahrávací místnost, v domácích podmínkách prý v krajním případě stačí mikrofon odizolovat od okolí šikovně umístěnými polštáři (nezkoušel jsem to).

nahrávání Před nahráváním musíte v počítači pomocí nástroje „nastavení hlasitosti“ nastavit citlivost mikrofonu, jinak by se mohlo stát, že nahrajete pouze ticho. Pro nastavení citlivosti mikrofonu platí následující pravidla:

První pravidlo má vždy přednost před druhým.

Pro nahrávání můžete použít prográmek „záznam zvuku“, který je přímo součásti Windows. Jedná se ovšem o příliš jednoduchý a omezený program, lepší je použít rovnou program pro úpravu zvuku, například SoundEngine Free nebo Audacity. V obou programech si ještě můžete doladit citlivost mikrofonu. Většina programů nahrávání můžete spustit nebo zastavit pomocí červeného tlačítka.

Pokud někde uprostřed nahrávání uděláte chybu, nevadí, poškozené místo můžete později vystřihnout. Jen vteřinu počkejte, případně řekněte „opravuji“ (aby poškozená část byla nápadná) a pak chybnou část znova namluvte (nahrajte).

Nahráváte-li více zvuků, můžete každý lze nahrát zvlášť. Pokud například máte umístěný mikrofon napevno a točíte rozhovor dvou lidí, bylo by nepohodlné, kdybyste se u mikrofonu střídali. Stačí, když nahrajete jen odpovědi, dotazy si můžete namluvit někdy později (pokud si ovšem ještě vzpomenete, na co jste se ptal/a).

dc offset Poznámka: Někdy se může stát, že se vám do nahrávaného zvuku připlete takzvaná stejnosměrná složka (DC offset), signál je posunut mimo středovou osu, viz obrázek. Ve většině programů ji lze opravit nějakým nástrojem, často mívá v názvu písmena DC. V programu Audacity lze stejnosměrnou složku odstranit nástrojem normalize.

Nahrávání v terénu

Pokud chcete nahrávat někde v terénu, tak pravděpodobně sebou nebudete tahat celý počítač. Optimální pro jednoduché nahrávání někde v terénu je zařízení zvané minidisk. Zkontrolujte si, zda máte nabité baterie, zda máte na minidisku dostatek volného místa, vstrčte minidisk do kapsy, do ruky si vezměte mikrofon a můžete vyrazit.

Po návratu z terénu minidisk propojíte s počítačem, jeden konec kabelu vstrčíte do minidisku do zdířky na sluchátka, druhý do počítače místo mikrofonu. Na minidisku spustíte přehrávání zvuku, v počítači je nahráváte stejně, jako z mikrofonu.

Při nahrávání v terénu je někdy rozumné si nahrát i vzorek okolního šumu. Může se stát, že budete muset některou část natočit znova ve studiu (v bytě), a jak by to vypadalo, kdyby při vašich otázkách bylo ticho a při odpovědích pana myslivce v dáli šuměly stromy, zpívali ptáci, atd. Nebo možná budete později potřebovat vzorek šumu pro odšumění nahrávky.

Pokud nechcete investovat peníze do koupi minidisku a pokud máte jen minimální nároky na kvalitu nahrávky, můžete k nahrávání v terénu použít i obyčejný magnetofon. Můžete použít také přenosný počítač (notebook) se zvukovou kartou a mikrofonem, pokud jej máte a pokud se nebojíte, že jej rozbijete. V krajním případě můžete nahrát zvuk digitální kamerou a pak z natočeného videa oddělit (exportovat) zvuk pomocí vhodného programu (například Virtual Dub, je zdarma, www.virtualdub.org).

Sestříhání, odstranění nechtěných zvuků

Pokud si přehrajete to, co jste nahráli, tak obvykle zjistíte, že na začátku a konci nahrávky jsou tiché pasáže, že jste se někde přeřekli, že během rozhovoru k vám do pokoje vešla babička a zeptala se, zda si nedáte kafíčko, atd. Všechny podobné nechtěné zvuky musíte vymazat - ve většině programů stačí si myši označit požadovanou část a stisknout klávesu delete. Pokud vymažete něco, co nechcete, můžete ještě poslední akci vrátit zpět kliknutím myši na odpovídající ikonku (viz obrázek) nebo pomocí kombinace kláves Ctrl+Z.

výběr Někdy potřebujete některou části zvuku překopírovat nebo přesunout na jiné místo. Označte si část, kterou chcete přesunout. Použijte funkci kopírovat (Ctrl+C) nebo vyjmout (Ctrl+X). Přesuňte se na místo, kam chcete přesunout vybranou část. Použijte funkci vložit (Ctrl+V). Pokud chcete vložit zvuk z jiného souboru, otevřete si jej v novém okně* a postupujte obdobně.

* Poznámka: Program SoundEngine Free neumí pracovat s více okny, takže pro práci se dvěma soubory najednou si jej budete muset spustit dvakrát.

Občas se vám stane, že v nahrávce objevíte nějaký praskot, hlasitý nádech nebo jiný pazvuk. Označte jej. Můžete jej podle libosti buď smazat, překopírovat jiným zvukem, ztišit (nástrojem nazvaným hlasitost nebo volume, fade-in, fade-out), nahradit tichem. Některé programy (například Audacity) také umožňují ruční „překreslení“ zvuku (nástroj tužka).

Pokud natáčíte mluvené slovo, a máte na sestříhání zvukového příspěvku dost času, dejte si pozor na mezery mezi slovy. Zkuste si ten rozhovor představit v písemné podobě. Tam (a jen tam), kde se píše čárka v souvětí nebo tečka mezi větami, by měla být slyšitelná mezera. Vždy ovšem záleží na konkrétní situaci. Pokud například chcete napodobit zprávy v novinách, měly by být mezery mezi slovy málo slyšitelné. Pokud například nahráváte divadelní hru, pak různé mezery, nádechy, údery, vrzání a podobně jsou většinou úmyslné a měly by být výrazné.

Odstranění šumu

spektrum analyzér V nahraném zvuku je skoro vždy nějaký ten šum. Občas se to hodí pro dokreslení atmosféry, pokud například děláte rozhovor z plavčíkem a v pozadí je slyšet čvachtání, šplouchání, atd. Většinou však šum ruší a chcete se jen zbavit.

Šum je smíchán se zvukem, který v nahrávce potřebujete, takže na rozdíl od nějakého toho lupnutí nebo hlasitého nádechu nejde vystřihnout. Musíte použít jiné nástroje. Nástroj na odstraňování šumu se obvykle nazývá denoiser nebo tak nějak (obsahuje slovo noise - šum), název záleží na konkrétním programu.

Obvykle nejdříve musíte najít místo, kde je pouze šum (nějaká mezera). Označte jej a pak použijte denoiser na načtení šumu (obvykle jsou u denoiseru dvě tlačítka - jedno pro načtení šumu, jedno pro odstranění šumu). Pak označte místo, ze kterého chcete odstranit šum (obvykle to je celý soubor/celá stopa). Opět použijte denoiser, nastavte míru odšumění a použijte jej. Poslechněte si výsledek. Pokud jste to s nastavením míry denoiseru přehnali, pak použijte funkci zpět (Ctrl+Z) a zopakujte odšumování s mírnějším nastavením.

fft filtr Některé programy však denoiser nemají, nebo se vám pomocí denoiseru nepodaří šum odstranit. Nic není ztraceno, pokud šum a užitečný zvuk používají různé frekvence. Nejdříve musíte odhadnout, které frekvence používá šum a které užitečný zvuk, k tomu vám pomůže nástroj zvaný spektrální analyzér, zobrazit frekvence, nebo tak nějak, viz obrázek výše (zelená křivka na černém pozadí). Z obrázku by se mohlo zdát, že zvuk byl namíchán ze dvou části - jedna má frekvenci nižší než 5 kHz, druhá vyšší. Asi by v tomto konkrétním případě by bylo rozumné zjistit, co to udělá, když oříznete frekvence vyšší (nebo nižší) než 5 kHz.

Nežádoucí frekvence můžete odstranit pomocí nějakého typu ekvalizéru (grafický ekvalizér, mnohopásmový ekvalizér, fft filtr, ..). Nízké frekvence můžete oříznout pomocí nástroje low pass filter (LPF), vysoké frekvence pomocí nástroje high pass filter (HPF).

Může se stát, že jste zvuk nahrávali ve vysoké kvalitě a šum je slabě slyšitelný a vadí jen v tichých částech (v mezerách). Na ztišení tichých částí můžete použít nástroj zvaný noise gate (doslova brána šumu).

Úprava hlasitosti a dynamiky

ukazatel hlasitosti Při zpracování zvuku vás jistě zarazila jedna skutečnost - hlasitost zvuku je uváděna v záporných číslech, viz obrázek. Hodnota nula znamená maximální hlasitost, se kterou je počítač schopen pracovat. Brzy si na to však zvyknete a časem zjistíte, že je to docela praktické. Docela dobře se pamatuje, že máte všechny své nahrávky nastaveny na hlasitost -1 nebo -3 decibely. Naopak hůře byste si pamatovali, že u všech svých nahrávek máte nastavenu hlasitost zrovna 83 decibelů, zvláště když každý počítač má nastavenou hlasitost jinak.

U nastavování celkové hlasitosti zvuku byste se neměli moc spoléhat na vlastní uši. Jak jsem už řekl, snad každý počítač má nastavenou hlasitost jinak. I když stále pracujete na jednom počítači, je docela dobře možné, že vám někdo pootočí knoflíkem hlasitosti u reprobeden. Při nastavování hlasitosti je proto lepší věřit svým očím (číslům a grafům) než svým uším.

Celkovou hlasitost nahrávky lze nastavit automaticky nebo ručně. K automatickému nastavení hlasitosti většina programů používá nástroj nazvaný normalizace (nebo tak nějak). Musíte si ovšem dát pozor na to, že normalizace v některých programech změní nejen hlasitost, ale pokusí se zvuk vylepšit ještě i nějak jinak. Pokud budete pracovat s nějakým programem, na který nejste zvyklí, pak si raději vyzkoušejte, co všechno vlastně ta normalizace dělá.

Ruční změna hlasitosti probíhá jednoduše. Nejdříve si přehrajte zvukový soubor (nebo jeho část). Většina programů vám zobrazí hlasitost nahrávky nějak názorně zobrazí, obvykle pomocí pravítka umístěného vpravo. Odhadněte, o kolik decibelů chcete zvýšit hlasitost. Ke změně hlasitosti použijte nástroj změna hlasitosti, volume nebo tak nějak. Musíte si dát však pozor, abyste nezvýšili hlasitost nahrávky nad maximální možnou hranici (hodnotu nula). Optimální míra zvuku je těsně pod maximem.

Dalším z užitečných efektů je postupné přidávání nebo ubírání hlasitosti (fade). Efekt, kdy se zvuk pomalu ztišuje do ztracena, se nazývá fade out, můžete jej použít třeba na konci zvukového záznamu. Naopak postupné zesilování zvuku z nuly na normální hlasitost se nazývá fade in.

fadein, fade out Pokud chcete do jednoho souboru vložit dva kusy zvuků tak, aby mezi nimi nevznikla žádná slyšitelná mezera, můžete použít crossfader. První zvuk se bude ke konci postupně ztišovat. Ještě, než zcela umlkne, se začne pomalu rozeznívat druhý zvuk.

crossfader Dynamikou nahrávky se rozumí rozdíl v minimální a maximální hlasitosti. Běžné amatérské nahrávky by nejspíš měly mít co nejmenší dynamiku - pokud někdo mluví (hraje, zpívá) jednou tiše a jednou hlasitě, tak to asi nebylo úmyslně. Pokud chcete automaticky snížit dynamiku (ztišit příliš hlasité zvuky), můžete použít nástroj zvaný kompresor. S kompresorem si však nejspíš bude muset chvíli pohrát, než zjistíte, jak jej správně nastavit.

obálka/envelope/automatizace Dynamiku nahrávky můžete upravit i ručně, je to však piplačka. Buď můžete označovat soubor po kouskách a ručně u každého úseku upravit hlasitost. Nebo (například u programu Audacity) můžete upravit graficky pomocí takzvané obálky, viz obrázek.

Míchání, mixování

Občas se stane, že potřebujete smíchat dva zvuky dohromady - například zpěv a hudbu, nebo potřebujete pro svou reportáž nějaký situační podkres (vzdálené cinkání příboru a skleniček u reportáže jakoby z oslavy) a podobně.

U jednostopých (singletrackových, například SoundEngine Free) aplikací je smíchání dvou zvuků podobné kopírování. Označte si zvuk, který chcete přidávat, upravte jeho hlasitost a použijte funkci kopírovat (Ctrl+C). Označte si místo, kam chcete zvuk vložit, případně si upravte jeho hlasitost a použijte funkci mix, mixovat, míchat nebo tak nějak.

U vícestopých (multitrackových, například Audacity) aplikací jsou možnosti pro míchání zvuků mnohem bohatší (a složitější). Musíte do projetu přidat novou stopu a přidávaný zvuk vložit do ní. Pak vkládaný zvuk posunete v čase, aby se překrýval s původním zvukem v místě, kde to potřebujeme. U Audacity na to lze použít nástroj time shifter, případně můžete vložit na začátek nové stopy ticho potřebné délky. Výhodou uvedeného přístupu je to, že s vloženým zvukem lze pak ještě dále manipulovat. Můžete například do jedné nahrávky vložit hlas zpěváka, houslí, basy a piána a teprve potom si pohrát z nastavením hlasitosti a dalších parametrů jednotlivých hudebních nástrojů. U stereozvuku si můžete třeba vyzkoušet, co to udělá, když housle přesunete z levé strany na pravou.